Prilet 9.10.08 v 17:15 na Aucklandsky letiste. Batohy podle ocekavani, ze zustanou v Taipei dorazily v pohode. Vydrzela i moja potravinarska folie, kterou sem mel batoh omotanej. Ještě na letisti se divam do batohu jestli tam nemam nejaky jidlo atd. Pak deme k nejhoršímu z ceho kazdej ma po priletu na Zéland nejvetsi strach – imigracni a biocontrol. Byl sem dost ve strasu a pripadal sem si jako pašerák drog v Thajsku i když sem nic nepasoval... No taky 4 dny na cestach a 24 hodin cistyho casu v letadle udela svy… Nad moje ocekavani sme u prvniho celnika dali pasy a zeptal se akorat na to jaky mame viza, projel pasy přes ctecku a sup vizum do pasu J Tak první procedura je za nama. Ted na tu nejhorší. Další celnik nas spovida odkud sme, jestli mame trekovy boty, stan, spacak atd. Nejak mu odpovidame a pousti nas na kontrolu bot a batohu. Chlapkovy vytahujem na nerezovej stul boty, ma nasazeny gumovy rukavice jak doktor na pitevne, ukazujem mu podrazky a říká exelent bots ještě se pta na stan a ten nemame takze deme na rentgen. Stojime frontu a další celnik nas spovida, kouka do pasu a co sme delali na Taiwanu? Ptal se na to, kde sme byli na Taiwanu, jestli na letisti a ja mu v blesku odpovedel, ze ano. Pak se pta, jak dlouho budeme na Zelande, rikam ze asi rok, ale ze we will see…J Konecne zavira pasy a dava nam je do ruk. Tak hura na rentgen. Projizdime v pohode a uz sme za vsema procedurami a muzeme si rict welcome to New Zealand!!!! Michal na nas ceka u dveri u vychodu a vita nas... 

Ještě cekame na Ilonu, který se něco rozsypalo v batohu a tak to musela ulkizet a sla jako poslední. Před letištěm hledame autobusy, který jezdijou do centra a davame si s Michalem vítěznou cigaru, ze nas v pohode pustili. Ilona prosla taky v pohode, tak všichni cekame na bus. Prijizdi za par minut a my jedem vstříc Aucklandu za 15babek na osobu. Ridic si dela srandu a nechce nam dat listky(takovej starej chlapek), ale v pohode…J

Vystupujem na Queen Street a deme podle mapy na Symonds Street asi 10 minut pesky do naseho zamluveného Backpackeru. Presna adresa je Princeton Backpacker, 30 Symonds St., Central Audkland.Cestou se loucime s Michalem a Ilonou a nase cesty se rozdeluji. Uz se tesime na teplou sprchu a postel. Po čtyřech dnech na ceste je to uz potreba…L V backbackeru si kopiruji nase pasy a platime 90% ceny, jelikoz sme 10% platili uz doma přes kartu jako zabookovani. Je kolem osmy a konecne dostavame klice a jedem na pokoj, kde mame i balkon. Sprcha a postel vykonali svy. Spime jak zabiti.

10.10.08

Rano vstavame kolem osmy a deme se podivat do města, prozkoumat teren a hlavne nakoupit nejaky jidlo, protože sme naposledy jedli v letadle cestou do Aucklandu. Deme po Queen St. ulici asi jako nas Václavák. Samej obchod atd. však vite… Je to tady samej asiat, no taky je to do asie kousek. Cestou kupujeme mapu Aucklandu, sme bez ni jak nez ruky. Po nakupu v obchodaku zjišťujeme, ze tady jezdi bus circuit zcela free. Davame dve jizdy, aby sme zjistili okoli. A zastavka je kousek od naseho ubytka. Na recepci se ptam jestli je v budove wifi a borec říká ze jo, tak kupujeme za 10dolaru na tyden net. Dava me heslo a ze se mam prihlasit. Na pokoju zjišťujeme ze tam není wifi, ale normální net přes kabel. Takze ouha. Zas sem poradne nerozumel… Kabel nemame. Du se zeptat na recepci, jestli nemaji nejakej na puceni, ale nemaj. No nic po obede ho deme do centra koupit. Stoji only 12 babek. Jo po zkouseni myho adapteru koupeného v cesku zjistuju, ze vůbec nedrzi v NZ zasuvce. No jo smejd jeden cinskej L. Ale za dve kila, co by sem chtel…Takze jedna rada, nekupujte si v cesku zadnej adapter, tady jich je vsude hafa. Po dlouhym dnu a hlavou dolu padame do betli.

11.10.08

Jo ještě zjistujem, ze nam na zachode pres noc kapala voda a je tam mala potopa. Na snidani davame opet tousty s tvrdym syrem a maslem. Pak vyrazime do města koupit mistni vodafone simku. Otvírají ale az v deset, protože je sobota, tak se ještě motame po Queen St. Na desatou vcházíme do Vodafone obchodu a dneska mluvi Jana(stridame se v zarizovani věci). Místo simky ale kupujeme jenom 20dolarovej kredit… Tak to zkoušíme ještě jednou a za 35babek uz konecne pořizujeme NZ simku z cehoz je 5babek kredit. Na ulici vymenuju simky a zkoušíme dobit kredit, ale nejde to. No nechavame to az na pokoj pekne v klidu. Cestou na další nakup potkavame postu a v ni si kupujem obalku na IRD formulář a berem i ty formulare. Na pokoju odpoledne prolizame Trademe a hledame jiny bydleni. Posilame hafo emailu a po chvilce nam vola jedna zenska, ale moc ji nerozumime. Mam docela paniku ze zvoneni myho telefonu…J Ale predavam ji Jane a ta se s ni domlouva, ze se v nedelu vo peti stavime podivat na pokojik. Je to na One tree hill suburb. Vecer si pouštíme opet jako vždycky cervenyho trpaslika a tuhnem během pul hodinky.

12.10.08

Na nedelu mame připravenou navstevu kolem paty. Ještě prolizame nejaky bydleni a ozyva se jedna zenska z North Cote, který je hned za mostem od centra Aucklandu. Nejak se domlouvame na desatou v pondeli. Rozesilame ještě nejaky emaily a vyrazime se podivat, jestli se da jit přes most pesky. Auckland je fakt město plachetnic a my jich v pristavu vidime stovky neli tisiceJ. U more to pekne fouka a když sme dosli az k mostu, kterej rozděluje sever od centra, tak zjistujem, ze pesky se přes nej nedostanemL. No hold budeme muset pouzit MHD.

Po obede kolem treti nam psal jeden chlapek ohledne bydleni a mame ho domluveného na pondeli vecer. No uvidime jak to budem vsechno stihat. V pondeli rano musim zavolat ohledne práce v Glenfieldu, kterou mam tak nejak domluvenou přes Zbyska Lolu, kterej tam před rokem delal.

Po čtvrtý me pise zas ten chlapik, jestli by sme nemohli prijet před patou v pondeli a ja, jelikoz mam tech cisel v telefonu uz hafo tak odpovídám ze tam budem v domeni, ze je to ta zenska se kterou mame dneska sraz vo peti. No mam v tom poradnej hokej…J Jelikoz sme chteli jit pesky a moc casu nezbejva, tak jedem busem a tak tak to stihame. Volam tomu chlapkovi a ze sme před barakem. Je něco kolem trictvrte na pet. Za chvilu sms a prej: Hi men, are you lost? No tak to uz me doslo, ze sme uplne nekde jinde nez sme si domluvili. Tak odepisuju a omlouvam se ze sme se spletli… No nic chvilu ještě cekame a před patou prijizdi Taš(tak se jmenuje ta zenska) a ukazuje nam pokoj a celej barak. Je to docela v pohode, maj velkou zahradu a kousek je park a cena je taky slusna. Rikame ze si to rozmyslime a dame vedet do pondeli do vecera. A říká nam ještě, aby sme se sli podivat do toho parku. Mame ještě cas, tak vyrazime za přírodou do parku(Cornwall Park nebo One Tree Hill), kde byl puvodne jeden strom ale anglani ho Maorum pokaceli... Je nádherný nedelni odpoledne a my funime do kopce az na vrchol. Cestou potkavame hafo domacich zvirat jako nekde na statku(ovce, kravy, slepice etc.), ale zas takovy prostranstvi nemusijou sekat, dobytek se vo to postara…J Na vrcholu je krásnej rozhled na celej Auckland. Delame par fotek a pomale se odebirame k domovu. Vecer zas tuhnem docela rychle. Je videt, ze casovej posun dela fakt svy…

13.10.08

Pondeli je nabity a hned po snidani volam Phillu Millerovi zkrz pracu. Mam z toho docela nocni muru, ze mu nebudu rozumet a on me neda pracu. Ale opak je pravdou a rikam mu at mluvi co nejpomaleji a on se smeje a říká jedno slovo po druhym takze se domlouvame na pondeli v jednu, ze se osobne stavime na pohovor. Naramne se nam to hodi, protože mame na desatou v North Cote shlidnout jedno bydleni a do jedna snad pesky dorazime do Glenfieldu. No zatím to tak nejak vychází. Rano nam ještě dosel email na bydleni primo v Glenfieldu. Jana mu odpovídá a at posle adresu a kdy by sme se mohli prijit podivat. Kolem devaty nam jede bus kousek od backpackeru a v North Cote sme něco před desatou. Chvilu hledame cislo popisny(ma to byt 19A), ale nic takového tady není. Jelikoz je vyslovnost kiwaku jinaci nez Anglanu, tak si rikame jestli to nebyla třeba 9 místo 19. Tak pro jistotu volame te pani a říká, ze mame jit kousek do kopce po ulici. Uz z dalky vychází před barak a mava na nas. Prohlizime si dům a zjišťujeme, ze pokoj je nezarizeny a chce za nej 200babek se vsim coz je moc na holej pokoj. No, rikame ze si to rozmyslime a odcházíme směr Glenfield.

Cestou pere slunko a my sme se opet nenamazali. Kolem 12ty sme v Glenfieldu a procházíme prumyslovou zonou, kde je sama WOFka neboli technicka pro auta vseho druhu. Dem se ještě podivat, kde je ta firma, kde mame pohovor. Mame ještě cas, tak deme na dlabenec do cinskyho bistra. Davame bagetu a odcházíme se podivat po okoli. Zachody nikde, tak deme na kafe do kavarny a zrovna pise Russell(nas novej landlord), jestli by sme se před druhou nemohli prijit podivat na pokoj. Posila aj adresu a my se divame do mapy, kde to tak asi je a odepisujem, ze dorazime. V jednu vcházíme do firmy s mrazakama a hledame Philla se kterym sem si rano volal. Maj zrovna poradu tak chvilu cekame. Seznamujeme se s nim(je to srandista) a predava nas do rukou mistra, kterej nas bere do dilny a do kancliku a davame mu nase udaje a telefon. Ještě nam říká, ze musime mit IRD number jinak nam nemuze dat vejplatu. Rikame, ze by sme potrebovali okopirovat pasy. Tak nam je kopiruje a když prisel, tak nam řekl, ze ma pracu akorat pro jednoho z nas. No skoda. Mohli sme delat spolu, ale aspon ma jeden z nas praci. Říká, ze mam prijit pristi pondeli v 7:30. Pracovni doba je od 7a.m. do 5p.m. Loucime se a spechame se podivat na to bydleni. Prichazime akorat před druhou. Russell ma akorat takovej malej pokoj s jednou posteli a ještě jeden vetsi s double bed, ale ten bude volnej az za 14 dni, az se odstehuje par co tam ted bydli. Ale je za 200babekse vsim. Tak se ptame na ten malej, protože potrebujem cokoli v oblasti Glenfieldu, kde mam sehnanou praci, jelikoz ještě nemame auto a bez auta se tady neda zit a pracovat a říká ze nam ho necha za 170 coz berem ihned. Davame ještě depozit 100dolaru, Russell se nam jaste nabizi, ze nam pomuze s prestehovanim, tak rikame ze napisem kdy a v kolik a odcházíme směr backpacker. Na to ze je 13tyho, tak to vsechno vyslo v pohode…J Vecer ještě rusime bydleni, na který sme se měli ještě podivat, odepisujem na mejly a v klidu deme spat.

14.10.08

Dneska máme trochu volno, takže Petr leží v posteli pěkně dlouho, já se mezi šťourám na netu. Než odcházíme, tak na netu ještě procházíme různý banky a rozhodujeme se, do který teda pudem a jakej účet si vyberem. Před obědem vyrážíme do města. Vybrali jsme si Bank of New Zealand. Tak tam hned míříme. V hale koukáme do prospektu. Starší paní, která tam pracuje nám doporučuje účet Smart money, kterej jsme si už předtím samy vytipovali. Vede nás za borcem v kanclu. Ten je velice ochotnej a během deseti minut máme všechno vyřízený a dostáváme i kartu. Venku hned zkoušíme bankomat. Je to rychlost, peníze, co jsme uložili na účet jsou hned vidět v zůstatku. Pak míříme na poštu poslat vyplněný IRD number aplication. Chtěli jsme ho poslat v obálce poštou, ale neznali jsme adresu, tak se jdem zeptat a ženská za přepážkou nám říká, že adresu nepotřebujem, že to pošlou oni sami. Kontroluje vyplněný formuláře. Doplňuje co chybí. Dáváme jí i okopírovaný pasy včetně stránky s razítkem. Chce po nás ještě jeden doklad s fotkou, tak jí dáváme mezinárodní řidičáky. Taky je okopíruje. Z pokladny nám vyjede lístek, že jsme měli všechno v pořádku a říká, že by nám IRD měli přijít do 8 – 10 pracovních dnů. Za tuhle službu se nic neplatí. Je to perfektní a hlavně rychlý. Jdeme do obchodu nakoupit něco k obědu a platíme kartou. Chvilu to trvá, mají tady tři různý tlačítka, který se můžou zmáčknout při platbě kartou. To správný mačkám samozřejmě až jako poslední. No děláme oběd a pak si dáváme dvacet. Konečně máme nejdůležitější věci vyřízený. Až pozdě odpoledne vyrážíme do města, tentokrát na druhou stranu. Při nedělním návratu z One tree hill jsme narazili na starej hřbitov uprostřed Auckland central a tak se tam jdeme podívat. Hned na začátku potkáváme nějakého bezdomovce a pak už nikoho. Je to úplně opuštěný. Náhrobky jsou až 150 let starý. Jdeme až nakonec, začíná to být docela strašidelný a při cestě zpátky přidáváme do kroku. Pak přecházíme most, kterej vede nad hřbitovem a přes dálnicu do takový klidný čtvrti. Procházíme ulice a zjišťujeme, že budova, kterou vídáme z backpackeru a o který si Pert myslel, že je to fabrika, je ve skutečnosti nemocnice. Pak narážíme na park Domain, kde Maori hrajou rugby a tak je chvílu sledujeme. Potom se pomalu vydáváme zpátky do našeho útočiště. Večeře a opět trpaslík nás uspí.

15.10.2008

Dneska máme úplný leháro, nic se nám nechce. Až kolem jedenáctý vyrážíme do města a míříme do Alberts parku. Je tam spousta lidí. Všechno kvete a voní. Sedáme si na lavičku a jen tak koukáme. Pak ještě menší obchůzka, při které potkáváme ženskou s děckama, která mluví česky, ale kontakt nenavazujeme. Vylejzame z parku a míříme na nákup. Dneska jsme neměli šťastnou ruku, Petr si koupili chili fazole a nebylo mu po nich moc dobře. Zůstáváme na pokoji. K večeru začínáme balit. Večer opět filmovej a spinkat.

16.10.2008