Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odlet, neboli den s velkym D a čtyřdenni cesta na New Zealand

2. 10. 2008

ODJEZD A CESTA NA NEW ZEALAND

6.10.2008

Vstavame ve 4 rano a na patou nas veze mamka na autobus. Na zastavce probiha louceni(to ja nerad) a v pet odjizdime z naseho města Velke Bitese. Po pul sesty sme v Brne u Grandu a v šest nam jede studentak do Vidne. Cestou se pokousim usnout, ale nervozita je silnejsi nez unava… V 8:45 sme ve Vidni na letisti. Ještě doma sem psal trem holkam, který leti ve stejnej den jak my, ze se na letisti potkame. Deme se rozhlidnout odkud nas odbavi a do dvanacti cekame a nemame si ani kde sednout. Kousek od nas je taky jeden par a ja si rikam, ze to sou urcite cesi a taky leti na Zéland. Omotavaj si krosny folijou a my se na ne divame, jelikoz mame jenom potravinářskou a oni měli velkou balici folii. Když odesli deme je napodobit a balime mou brosnu. Mame ale jenom jednu rulu a ta vychází tak tak na jednu krosnu. Nastesti tam je stroj a chlapek, kterej to bali. Deme za nim a za 7ecek nam bali druhou krosnu. Po zabaleni potkavame ty tri holky, jak sem jim psal. Kecame vo ceste a co mame a nemame sebou atd. Po odbaveni a všech procedurách potkavame ještě Ilonu, která taky leti na Zéland. No seslo se nas v jeden den skutecne hodne…J

Odlitame ve 13:30 a mame mista vedle zachodu. No neda se svitit… Nastesti vedle me nikdo nesedi, coz se divim, ale je to jenom dobře. Aspon se nemusim mackat…. J Devět hodin v letadle se dalo vydržet. Mezi tim probehla vecere a snidane. Na obed sme si dali kure na kari s rejzou a bylo to v pohode. K tomu nejaky ovoce a salat s dresinkem. Na veceri si davame lososa s testovinama a salatem. K tomu pudink a zase nejaky ovoce. Ke kazdymu jidlu ještě davali takovej pocenej koblizek s maslickem. Let byl v pohode bez nejakejch problemu.

 

7.10.2008

Do Bankoku prilitame v 5hodin rano Thajského casu. Při vystupovani z letadla nevěrim svým ocim, jakej nechali v letadle lidi mrdnik jak nekde na smetaku. No hold prasat sou na celym svete… Na letišti cekame asi hodinu nez uklidi a dotankuji letadlo a nalozi zavazadla jinejm pasazerum, kteří pristoupili. Seznamujem se z dalsim parem(Dusan a jmeno jeho girlfriend me nejak vypadlo), Michalem z Prahy, Pavlou z Kurimi a Ilonou. V šest nastupujem zpatky do letadla. Uz su z toho sedadla uplne na maderuL Nastesti ma každý sedadlo svůj ovladac a obrazovku, tak se zabavuju hrama, který sou v nabidce. To me na hodinku zas vytrhlo z toho dlouhého cestovani. Cestou dostavame ještě snidani a davame si něco o cem nevime co je. Pak zjistujem, ze to byla ryze s nějakým masem nebo co. No moc dobry to nebylo, ale zas sem se z toho nepo….l. Před priletem na Taiwan vyplnujem ještě vstupi kartu, kterou nam pak necvaknou do pasu. V Taipei sme asi za tri hodinky a u vychodu na nas ceka hezka slecna s ceduli s nasema jmenama a ukazuje nam kam mame jit. Loucime se s holkama a deme dal. U prepazky se davame do kupy s Michalem z Prahy, Pavlou z Kurimi a Ilonou z Hradce a chlapek nam vysvětluje, kdy nam jede odvoz do hotelu a dava nam samolepky, aby sme byli viditelni a papiry do hotelu od Eva Air. Dodavka nam jede ve 12:30 ze stanoviště cislo 5 před odletovou halou. Takze mame dost casu na rozhlidnuti po letisti. Maj tady bezdrat, tak s Michalem zapiname notebooky a koukam do mejlu a mam tam odpověď od Philla Millera majitele firmy s mrazakama z Glenfieldu. Kontakt sem mel od Zbyska (z Bitese), kterej tam asi před rokem delal. Napsal me, ze mu mam po priletu na Zéland zavolat a domluvime se na schuzce. Mam radost a doufam, ze to vyjde. Asi ve 12:40 prijizdi dodavka a odvazi nas do hotelu. Jede nas sedm cechu a nejakej divnej deda. Jedem po dalnici a po 20 minutach sjizdime do takovy divny ctvrti. Rikam si, tak to budem spat v nějakým zaplivanym hotelu a vono ouha. Vystupujem v 5*****ckovym hotelu a sme mile prekvapeni. Vyrizujem klice a deme do pokoju. Ale zrada, na pokojich se jeste uklizi tak se vracime zpatky na recepci a recepcni se nam omlouva a posila nas sednout si na gauc pred recepci. Za chvilu prichazi a dava nam poukazy na kafe zdarma jako omluvu za ty pokoje. Deme si sednout do kavarny vedle na kaficko. Cekame asi pul hodinky a recepcni nam nese nase vytouzene klice. Domlouvame se jeste, ze vecer pujdem ven, sehnat neco k jidlu a ze se na osmou sejdeme pred pokojama. Zaplouvame do pokoje a nevime kde se zapina elektrika, protoze nic nefunguje. No, hlavne ze se muzem vosprchnout a natahnout. Spime do sedmy vecer, kdy uz je venku tma. Na pokoji je tma jeste vetsi a ne a ne prijit na to, kde se ta stava zapina…L Jeste, ze mam tu Janicku. Hned za dverma je takova krabicka, jak na kreditku a do ni se dava ta visacka co je na klici. No a hned vsechno funguje…J))) Kolem osmy se slizame pred pokojama a Michal vaha, jestli ma jit. Nakonec de taky, takze deme vsichni. Nocni zivot je tady opravdu rusnej a kousek od hotelu je trznice, kde zkousime nejaky mistni speciality. Ja raci moc veci nekonzumuju, pac mam starch, abych se v letadle nepo..al. L Ale jedno sousto zkousim a neni to zas tak spatny. Jana a zbytek sestavy si davaj do nosu. Jeste bloudime po ulicich a najednou se ztracime nekde v ulickach. Jeste ze mame ty vizitky z hotelu a Michal se pta mistnich na cestu. Mame jeste chut na pivko a navstevujem jednu bambusovou hospodu a davame si mistni pivo Made in Taiwan. Je docela good…J Cena jednoho piva je 70 New Taiwan dollar, NT$.

 

8.10.2008

Dali jsme si sraz na snidaňu v 7.00 přede dveřmi, a tak vstáváme asi v půl sedmý. Moc se nám nechce. Včera jsme přece jen přišli docela pozdě. Ale nakonec se vyhrabem. Na chodbě se pomalu všichni scházíme a shodujeme se na tom, že tak brzká hodina nebyl nejlepší nápad. Ale nevadí. Jedinej kdo nevstal byla Ilona, ale nechtěla vzbudit, tak jsme ji nechali spat. Jdeme na snídani. Ta je formou bufetu. Bereme talířky a začínáme obcházet stoly, nejradši bysme si dali od každého trochu, ale to bysme se pak ani nehnuli. Dáváme si hlavně míchaný vejce, salám, sýr, máslo, jam, veku. K pití kafe a džus. Najdou se tam i jídla tradiční taiwanské kuchyně, ale do toho se nepouštíme. Později se ukazuje, že ta brzká snídaně nebyl tak špatnej nápad. Asi po půl hodince se dovnitř nahrnula skupina asiatu, vypadalo to jako nájezd kobylek. Po snídani balíme věci a pomalu se scházíme na nádvoří u fontánky. Petr objevil automat na krmení pro rybičky a jedno balení kupuje. Jakmile se s tím přiblížil k jezírku, všude se objevujou ryby a začíná krmení dravé zvěře. Když jsme všichni, vyrážíme na recepci, kde se domlouváme, že na letiště se dopravíme sami a ptáme se na cestu do města. Nejlepší způsob cesty je vlakem. Ještě necháváme vzkaz Iloně pode dveřmi. Když míříme z hotelu, ptáme se vrátného na cestu k vlaku. Říká, že pěšky, je to moc daleko a navrhuje nám taxik. Protože cena není vysoká, berem ho a souhlasíme, aby nám ho zavolal. Vracíme se do haly a čekáme. Zachvěli je tady a my se vydáváme na cestu. Cesta taxikem nás stála 120 NT $. Na nádraží kupujem lístky (jeden stojí 125 NT $). Zrovna nám to jede, tak rychle míříme na nástupiště. Na lístcích jsou i čísla vagónů a sedadel. Na našich místech sedí lidi, kteří nás ochotně pouštějí. Cesta trvá asi 40 minut. Cestou pozorujem okolí. Baráky jsou špinavý a bordel je všude. Petr dělá i nějaký fotky. Hlavní nádraží (Main station Taipei) v Taipei je zastávkou MRT (Taipei Tube). Rozhlížíme se a jdeme se zeptat odkud to jede na letiště. Chvíli nám trvá než zastávku najdeme. Pak zamíříme na metro. Ptáme se na celodenní lístky, ale ty jsou drahý, tak kupujem lístky na jednu jízdu. Ceny jsou závislý na počtu zastávek. Pět zastávek stojí 20 NT $. My jsme koupili lístky za 25 NT $. Nejde vlastně moc o lístky, jsou to plastovy žetony s čipem, který se v hodí do turniketu, při vstupu vypadne na druhý straně a vy si ho vezmete s sebou, při výstupu zůstane v turniketu. Nasedáme do metra a míříme směr Sun Yat-Sen Memorial Hall. Zastávka je jen kousek od památníku. Obrovský chrám je obklopen krásnou zahradou. Z dáli už na nás shlíží Taipei 101 (výška 508 m). Vstupujeme na nádvoří a děláme nějaký fotky. Pomalu se přesouváme z jedné strany památníku na druhou. Tam nám jedna žena říká, že je tam krásné jezírko a tak míříme směrem, kterým nás posílá. U jezírka uděláme ještě pár fotek a jdeme si na chvíli sednout, někteří jedinci dávají cigárko a všichni si dáváme k svačině banán. Každou chvíli mrholí, ve vzduchu je hrozná vlhkost a je hrozný dusno. Po odpočinku se proplítáme ulicemi směrem ke 101čce. Na křižovatkách si všímáme čar, které vedou napříč z jednoho rohu do druhého. Sledujeme dění na křižovatce. Auta ve všech směrech mají červenou a chodci mají všude zelenou a chodí i napříč křižovatkou. Dorazili jsme ke 101čce. Ze spodu je to vážně mazec. Pomalu míříme zpátky do metra. Procházíme přízemím 101čky, je tady spousta butiků a dalších mastnejch shopů. Další zastávka je Longshan Temple asi nejznámější Taipeiský buddhistický chrám. Hned u metra se rozkládá tržnice s buddhistickými předměty. Procházíme okolo a míříme k chrámu. Je to úchvatná podívaná. Nechápu, jak někdo něco takovýho mohl postavit. Je tam spousta lidí, kteří se modlí a přináší obětiny. Michal kupuje vonný tyčinky a zapaluje je za úspěch naší cesty. Chvíli zůstáváme v chrámu a kocháme se. Musím říct, že takovej pocit v normálním kostele mít rozhodně nikdy nebudu. Byl to úžasnej zážitek. Už jsme měli pěknej hlad a tak jsme vyrazili do okolních uliček. Dali jsme si takový rybí kuličky osmažený na špejli s kořením, bylo to dobrý. Petr ještě zkusil takový placičky kousek vedle, ale ty nebyli nic moc. Michal si dal ledovou polívku a u stánku si povídal s jednou místní slečnou. No už toho máme pomale dost a odjíždíme směrem Main Station. Nemáme dost peněz a tak hledáme nejbližší směnárnu. Chvíli nám trvá něž něco najdeme. Pak kupujem lístky na bus na letiště. Zachvěli nám to jede. Cesta trvá asi 50 min. Všichni jsou utahaní a jen tak koukají z okna. Na letišti jsme zakotvili v příletové hala, kde jsou parádní křesílka. Pavla má ještě hlad a shání něco k jídlu. My už začínáme mít taky hlad a tak berem útokem Burger King. Pavla tam byla taky, ale s americkejma dolarama moc nepochodila. Chtěli po ní hrozně moc. Nakonec si koupila tradiční čínskou svačinu (slisovanou rejži do kostičky s nějakou náplní). Pak už pomalu míříme k odbavení. Procházíme bezcelní zónou. Pavla jde kupovat voňavku, ale nechcou jí vzít kreditu, tak nakonec není z nákupu nic. Setkáváme se s Ilonou a všichni míříme k letadlu. K večeři si dáváme vepřový a bramborami, k tomu je salát, ovoce a opět koblížek. Pak hned vytuhnem, máme toho dost. Budíme se těsně před snídaní. Dáváme si míchaný vajíčka a jogurt. Asi za hodinu na to přistáváme v Brisbane. Podle ukazatelů míříme k transferu. Už z letadla víme, že budeme mít zpoždění. Procházíme kontrolou a končíme v odletové hala. Sháníme něco k pití, ale potřebujem k tomu australský dolary, tak měníme 10 eur. Letadlo má asi hodinu zpoždění. Před nástupem se loučíme s Pavlou, která si na letadlo do Christchurch ještě počká. Nastupujeme na poslední část cesty. V letadle obsluhujou samý chlapy, docela divný. Ale jsou mnohem příjemnější než ty Taiwanky, který byly hrozně studený. K obědu máme nějakej studenej bramborovej salát, zmrzlinu, kafe a dáváme si novozélandský pivo. Cesta není dlouhá a za tři hodinky přisáváme v Aucklandu na letišti.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář